Hana Autengruberová-Jedličková (1888–1970). Výstava v Městském muzeu Antonína Sovy od 22. září 2016 do 26. února 2017

Muzeum Antonína Sovy v Pacově, 22. 9. 2016 – 26. 2. 2017
Koncepce: Jan Jedlička a Martina Pachmanová
Kurátorka výstavy a autorka katalogu: Martina Pachmanová
Grafické řešení: Jan Jedlička a Marek Jodas
Projekce: Marek Jodas

Díla na výstavě pocházejí ze sbírek Muzea Antonína Sovy v Pacově a ze soukromé sbírky rodiny Hany Autengruberové-Jedličkové.

V Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově se 22. září 2016 v 17 hodin otevře první souborná výstava malířky a kreslířky Hany Autengruberové-Jedličkové (1880–1970), jejíž dílo bylo dosud odborné i laické veřejnosti prakticky neznámé. Péčí pacovského muzea vychází k výstavě dvojjazyčný česko-anglický katalog, který bude pokřtěn v den vernisáže a který je věnován nedávno zesnulé dceři autorky, Janě Autengruberové (1920–2016). Autory koncepce tohoto projektu jsou Jan Jedlička, synovec umělkyně a rovněž vynikající malíř a fotograf, a Martina Pachmanová, historička umění a kurátorka z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze; ta je také autorkou odborných textů v doprovodném monografickém katalogu.

Hana Autengruberová-Jedličková patřila k jedné z prvních generací emancipujících se českých výtvarných umělkyň. Coby absolventka pražské Uměckoprůmyslové školy a posluchačka soukromého malířského učiliště v Mnichově, který byl kolem přelomu 19. a 20. století jedním z významných uměleckých center tehdejší Evropy, se prosadila především jako krajinářka. Jako kreslířka krajinných motivů byla také převážně prezentována na veřejnosti – ať šlo o skupinové výstavy Kruhu výtvarných umělkyň, kterých se pravidelně účastnila od roku 1917 až do počátku padesátých let, nebo o několik rozsahem nevelkých monografických výstav uspořádaných po její smrti. Jak nicméně ukazují sbírky Městského muzea Antonína Sovy v Pacově, které dnes spravuje nejrozsáhlejší konvolut autorčina díla i archivní materiály, Hana Autengruberová-Jedličková byla mimořádně zdatná rovněž jako malířka a její výtvarný zájem daleko překračoval hranice krajinářského žánru. Figurální práce stejně jako pohledy do interiérů a zátiší odhalují mimořádný smysl umělkyně pro práci s barvou a světlem a spolu s vybranými krajinnými a přírodními motivy tvoří základ připravované výstavy. Výstava akcentuje především práce z 10. až 30. let minulého století, kdy autorka – navzdory svému věku – dosáhla vrcholu svého výtvarného projevu. Její součástí jsou nicméně i ukázky drobnějších užitkových prací vytvářených na zakázku a archivní fotografie pocházející z rodinné pozůstalosti.

Hana Autengruberová-Jedličková (1888–1970) patří k mnoha českým umělkyním, které vstoupily na uměleckou scénu v prvních desetiletích 20. století a jejichž dílo je dnes v podstatě zapomenuto. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1904–1909) a následně v soukromé malířské škole v Mnichově. Setkání s mnichovským naturalismem a kolorismem, s tradicí plenérové malby stejně jako následně opakované studijní cesty do Itálie poznamenaly celé její dílo. Autorka zaujala především jako citlivá krajinářka, avšak z dochované pozůstalosti je evidentní rovněž její mimořádný smysl pro figurální a žánrové motivy. Jako portrétistka a bedlivá pozorovatelka byla nenápadnou, leč přesvědčivou dokumentaristkou poetiky všedního dne. Po narození dcery Jana a následné, předčasné smrti manžela Jana Autengrubera (1920), jehož dílo bylo rovněž pro český dějepis umění objeveno a zhodnoceno až nedávno, se Hana Autengruberová-Jedličková z ekonomických a praktických důvodů věnovala hlavně plenérové kresbě; toto médium přitom dokázala povznést na roveň autonomního výtvarného projevu. Významné bylo rovněž její angažmá v Kruhu výtvarných umělkyň, prvním ženským spolkem na české umělecké scéně; s KVU vystavovala doma i v zahraničí po celou dobu jeho existence (1917–1951).



Zdroj: Městské muzeum A. Sovy




Hana Autengruberová-Jedličková (1888–1970). Výstava v Městském muzeu A. Sovy